Ta, co zbyla

7. ledna 2012 v 11:34 | Borůvkovej Mufin |  ...povídkuju jednorázově
Dneska vám přináším první jednorázovou povídku na tomhle blogu, netřeba dalších komentářů,
snad se vám bude líbit. Za kritiku jsem vděčná :)
Napsáno za: Cca. dvě hodiny, předěláno asi 110x
Slov: 727
Spokojenost: Moje spokojenost je zhruba 60% ze 100%, nemyslím si, že je to jedna z nejhorších věcí,
co jsem napsala, ale taky není nejlepší.



"Nesnáším, nesnáším, nesnáším lidi. Nesnáším mámu, nesnáším tátu, nenávidím svýho podělanýho šéfa a nenávidím to, jak se ke mně všichni chovaj!" vykřikla na krátko ostříhaná černovlasá dívka z okna do temné noci, a típla dohořívající cigaretu o parapet okna.

Potom si podrážděně povzdechla, ještě jednou se podívala na hvězdy, téměř neviditelné kvůli tomu, jak její
rodné město v noci svítilo neuhasínajícími lampami. Nasála vzduch nosem a zamračila se. V pokoji byl úplně stejný nedostatek kyslíku jako předtím, než otevřela okno, aby vyvětrala. Mávla nad tím rukou, lehla si do postele a čekala na osvobozující spánek.

Ráno se vzbudila s ještě horší náladou, než předešlý den. Budík ji nevzbudil, měla posledních pár cigaret těsnajících se v rohu papírové krabičky a hlava jí třeštila, jako kdyby v ní měla celou noc zapnutou vrtačku. S pocitem hlubokého opovržení vlastním životem se začala převlékat do svého pracovního úboru - Do tyrkysově modré blůzy a černé sukně, která jí padala z boků. Po nezbytných přípravách vzala těch pár nutných věcí a vyrazila z domu.

Cestou do práce se jí nálada lepšila. Nikde nepotkala ani živáčka, nikde nebyl slyšet ten otravný dětský smích a ještě otravnější hudrování starých babek.

Po příchodu do práce jí to začínalo být trochu divné. V rychlém občerstvení nikdo nebyl, a to bylo divné. Obchod nebyl zamčený a uvnitř nebyl ani jediný zákazník ale dokonce ani jediný člověk, se kterým pracovala.
Je snad svátek, nějaké volno? Nebo se všichni ukryli po místnosti, aby ji mohli pořádně vyčinit za to, že jde pozdě?
Ne, nic takového. Při sebevětší snaze nikoho nenašla.
Vyšla na ulici a zvolala vzrušeným hlasem:
"Halóóó? Je tu někdo? Haló!"
Nic. Ani známka pohybu, žádný zvuk. Zamyšleně vyšla do ulic a v tu dostala nápad.

První zastávka byla trafika. Otevřená, nezamčená, jak jinak. Vzala do náruče tolik cigaretových krabiček, kolik pobrala a utíkala. Cestou je ztrácela, padaly jí. Co na tom? Teď jí patří všechno.
Nastalo několik hodin radostného rabování a všeobecné porušování obecného pořádku.
Pak jí ale začalo něco vrtat hlavou: Kam se teda všichni poděli? Unesli je mimozemšťani? Nebo snad bylo celé město evakuováno a na ni se zapomnělo? Nebylo by to poprvé, kdy si na ni nikdo nevzpomněl.
Docela sama v celém městě… Některé domy měly ještě rozsvícená nebo otevřená okna, dveře. Všude vládlo děsivé ticho, ani ptáci nezpívali…

"Někdo tu být musí, určitě, někde… Jenom je najít!" pomyslela si černovláska a vrátilo se jí zapálení.
S novým elánem provolávala, zvonila na zvonky, prohledávala byty, zahrady, domy, …
Nikde nikdo nebyl.
Připadala si tak osamělá. Co by teď dala za to, kdyby mohla s někým mluvit. S kýmkoli. S rodiči, na které nadávala, s kolegyní z práce, se svojí otravnou mladší sestrou, se kterou nemluvila už dobré tři roky. S kýmkoli.

Samota se jí prohlodala do morku kostí, bezcílně se potulovala městem, zapalovala si další a další cigarety, nechávala si je padat z rukou a dohořívat na chodníku. Došla do parku, nikde nikdo. Zdálo se, jako kdyby dnes i květiny rostly tišeji. Nikde nebylo slyšet nic, nebyl vidět žádný pohyb… Sedla si na lavičku, zavřela oči a začala zoufale křičet. Nevěděla, co má dělat, kam má jít. Teď měla všechno ale zároveň nic.

Zoufale zvažovala možnosti. Jet do jiného města, hledat lidi? V hloubi duše věděla, že by to bylo marné snažení.
Pokusit se žít tu, sama? To by nezvládla. I když do dneška měla ráda samotu, jako by teď byla závislá na každém znaku toho, že tu někdy byl někdo jiný, než ona.

Byl tu vlastně někdo jiný, než ona? Co když tu byla vždycky jen ona sama, a teď si namlouvá, že existuje ještě někdo jiný? Hloupá, hloupá iluze. Věděla, že je z toho jediné východisko.

Vylovila z kapsy zapalovač, chvilku se na něj dívala. Škrtla. Mihotavý plamínek byl tak přátelský…
Mávla rukou ve vzduchu a vytvořila tak rozmazanou čáru, která rychle zmizela. Potom se uchechtla a přiložila plamínek k lavičce, na které seděla. Staré dřevo reagovalo na plamen téměř okamžitě. Viděla, jak lavička plane, cítila, jak ji olizují hřejivé plameny. Naposledy se podívala na pochmurně zešedlou oblohu, potom naposledy zavřela oči…

… a pak je znovu otevřela. Měla na sobě bílou svěrací kazajku, svítilo na ní nepříjemné světlo.
Zvukový podklad tvořil blízký ženský křik.
Hystericky se rozplakala, pokusila se dostat ven z látky, která ji držela pevně spoutanou …
Ale nešlo to. Už navždy zůstala spoutaná jako pták, který ztratil křídla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nehorázná. (Tazi) Nehorázná. (Tazi) | Web | 7. ledna 2012 v 13:04 | Reagovat

No... já tak nějak nemám slov.
Čekala jsem, že se upálí, a bude to pro ní happyend, ale psychiatrie... Fíha.
Vážně jsem dost překvapená, hrozně se mi líbí!
Mimochodem.. nečetla jsi DEN TRIFIDŮ? Ten začátek mi tu knihu úplně připomněl :-D

2 Chilli Paprička, Borůvkovej Mufin Chilli Paprička, Borůvkovej Mufin | Web | 7. ledna 2012 v 15:22 | Reagovat

[1]: Četla, ale neměla jsem v plánu tu knížku nějak kopírovat... Čestný slovo :-?

3 Noční skřítek Noční skřítek | Web | 7. ledna 2012 v 15:53 | Reagovat

No ty vole! O_O
Naprosto úžasná povídka!! Já si hned na začátku vytvořila závěr, že přežila konec světa, i když mi to přišlo jako blbost. :-D Ale takovejhle konec, to jsem fakt nečetla.

4 Nehorázná. (Tazi) Nehorázná. (Tazi) | Web | 8. ledna 2012 v 23:29 | Reagovat

[2]: Nemyslím si, že je to "zkopírovaný" jenom mi to trochu připomnělo. A však se to vyvinulo úplně jinak, ÚPLNĚ DOKONALE! ^_^

[3]: Přesně, jedno slovo, apokalipsa :-D

5 Das Das | Web | 9. ledna 2012 v 14:32 | Reagovat

Taky miluju stromy, s kořenama i bez. :D
Hafan.. to je náš povedenej kříženec Leonbergera a Bernského salašnického. Naše rodina ani malé psy neschvaluje jako psy. :DD

6 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 9. ledna 2012 v 15:31 | Reagovat

Týýýý jo !!!!! Tak to je  opravdu něco! Já  si hned na začátku myslel že jak si šla spát a pak se probudila a nikdo nebyl ve městě že jen spý a toto je jako sen ale Psychijatrická léčebna????? DOBŘE TY!!!!!

7 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 9. ledna 2012 v 15:31 | Reagovat

Týýýý jo !!!!! Tak to je  opravdu něco! Já  si hned na začátku myslel že jak si šla spát a pak se probudila a nikdo nebyl ve městě že jen spí a toto je jako sen ale Psychijatrická léčebna????? DOBŘE TY!!!!!

8 A? A? | Web | 10. ledna 2012 v 13:13 | Reagovat

ta se ti povedla :) přiznám se, že když jsem četla první větu myslela jsem že to bude kýčovitý, ale přesně naopak. Bude to pokračovat? :-)

9 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 10. ledna 2012 v 19:22 | Reagovat

Dobré. Fakt hodně dobré!!
Jenom bych možná víc rozvila konec. Nádherně v povídkách líčíš, a tak bych možná i trochu víc vylíčila konec. :) Každopádně ti právě stoupla návštěvnost o jedno stvoření.

10 Katashi Katashi | Web | 12. ledna 2012 v 18:37 | Reagovat

Pěkně zpracované, mám rád takovéto nespokojené 'problémové' existence, jejich nevyzpytatelné reakce, jejich myšlenkové pochody. Kdyby se upálila, tak by se m to zase až tak nelíbilo, bylo by to...já nevím... krapet přitažené a vlasy? Možná...ale tenhle konec se mi líbil hodně  :) Chyby - pravopisné, či stylistické jsem nenašel, nebo spíše nehledal... proč si kazit požitek z povídky :) Mám rád takové vzteklé a impulzivní lidi...

11 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:28 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

12 Kate Kate | Web | 14. ledna 2012 v 21:07 | Reagovat

Fakt dobrá povídka, hrozně zajímavá :) Originální a nečekaný konec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama