O výčitce

20. ledna 2012 v 22:37 | Borůvkovej Mufin |  ...povídkuju jednorázově
Pozn. autorky: Psaní je úžasné. Prostě vezmete emoce, zabalíte je do slov jako řízek do strouhanky, potom k nim dáte trochu kečupu nebo zmrzlý brambory, a prezentujete to jako tu nejlepší večeři.
Napsáno za: Půl hodinu psaní v kuse. Šlo to rychle, chtěla jsem, abych napsala přesně to, co si zrovna myslím.
Slov: 277
Spokojenost: Je to jako kdyby jste se snažili zhodnotit kvalitu vašich myšlenek. Dám tomu tak 40% ze sta. Nevím, jestli někdo pochopí. Možná, že někdo ano. Ale většina lidí ne.
Ilustrace: By kalessaradan




Byla velká, tmavá, strašidelná a roztékala se do stran. Byla větší než ty, které ji obklopovali normálně. Tahle ji držela v šachu už několik měsíců a pořád rostla. S každým úderem vteřinové ručičky jako kdyby se jí to monstrum dostalo hlouběji pod kůži. Jako kdyby se stávalo jí samou.

Věděla na den přesně, kdy udělala tu obrovskou chybu a nechala výčitku přijít do svého života.
Výčitky máme každý, jsou jako temná aura, která je kolem nás a která nás zahaluje. Některé jsou větší, některé menší. Tahle měla v průměru asi tři metry a byla stará bez mála půl rok.

Dá se s nimi vypořádat, není těžké ji přemoct, ale... Tohle bylo jiné. Protože děvče se s ní nepokoušelo bojovat.

Když se pozorně soustředila, cítila, jak její prsty pomalu ale jistě splývají s tím téměř nehmotným tělem.
Nemusíte být kartářka či věštec, aby jste vyvěštili, co se jednoho dne stát muselo. Někdo musel vyhrát.
A taky nemusíte být génius aby jste si domysleli, že děvče boj s výčitkou vyhrálo.

Byl to boj. Směřovalo se k němu dlouhé měsíce, a nakonec k němu došlo úplnou náhodou. Výčitka si zrovna našla
vhodnou situaci, děvče bylo přecitlivělé a nedokázalo se pořádně bránit.

Ke spojení došlo rychle. Silně. Ale tiše.

Nyní, kdyby jste to děvče viděli - a vy ji vidět můžete - , kdyby jste měli schopnost vidět její výčitku, která se kolem ní obmotala jako škrtič, který dostal svoji vytouženou kořist...
Možná by jste si řekli, že je to smutné, že ji tak mladou stihl tak krutý osud.
Možná by jste ji litovali.
Ona by to tak nechtěla.
Ona věděla, že si za svoje činy musí nést výčitky sama. Napořád.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 20. ledna 2012 v 22:58 | Reagovat

Jako vždy krásná povídka. Sic jsem od tebe čekal delší a takovou tu k zamyšlení určitě výš co myslim.Ale tahle je taky povedená a ten obrázek je to samé ....
sečteno a podtrženo KRÁSA.

2 Noční skřítek Noční skřítek | Web | 21. ledna 2012 v 9:00 | Reagovat

Páni, Borůvko, to bylo vážně skvělé. Koukala jsem na obrázek hodnou chvíli a přemýšlela, co mám čekat - ani název mi nedopomohl ke správné odpovědi. Překvapila jsi mě tím. Ale sedí ti to, je to prostě tvůj typickej znak. xP Jsi úžasná! ^^

3 Nehorázná. (Tazi) Nehorázná. (Tazi) | Web | 21. ledna 2012 v 12:21 | Reagovat

Dokonale napsaný myšlenky, pocity a vyjádření. Dokonale popsáno, jak to cítíš, co si o tom myslíš. Doprdele, jak to děláš? Chi umět takhle dokázat popsat svoje pocity, který mě neustále trápí..

4 kreatura kreatura | 3. února 2012 v 12:23 | Reagovat

Povedená povídka! Ten obrázek je taky povedený a nějak by se mi hodil na obálku knížky od Pratchetta. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama