Prosinec 2011

Trochu o mně a trochu o přetvářce

30. prosince 2011 v 21:11 | Borůvkovej Mufin |  ...zamýšlím se
Ano, my všichni. Vrtíš hlavou? Ale jo, fakt. My všichni.
Každej se přetváří a já si to v poslední době začínám sakra uvědomovat.

Uvědomila jsem si to teď, když jsem přemýšlela o naší třídě. Já o několika dost lidech říkám, že jsou moji kamarádi.
Jenomže jenom hrstce z nich jednomu člověku fakt narovinu říkám, co si myslím a ráda si vyslechnu jeho názor.
O dalších dvou holkách říkám, že jsou to moje nejlepší kamarádky. Jenže! Jedna je s těma svejma perverzárnama
a úchylnostma už fakt otravná a doopravdy to není vtipný. (Ne, nemyslím tím, že by byla blázen do yaoi apod.
To bych ještě nějak pochopila.) Druhá je taková... Prostě se chová jako cvok a přijde mi, že to ze sebe někdy až
přehnaně tlačí. Je to poznat. Ti nejlepší, ti mi už odešli. J. a T. , chybíte mi...
(Wolfe? Neboj se. Ty jsi ten,co je zmíněnej výše.)
Pak tu potom ještě skupinka vypatlanců, šapmónek kterému všichni nadávají (za zády, jak jinak, žejo), poměrně velká skupina slepic a nakonec ... Nevím, jak je nazvat. Outsideři? Nezapadající? Ta skupina mě fascinuje. Ale těm věnuju
celej samostatnej článek, protože... Těch myšlenek je moc.

Co jsem tímhle chtěla říct? Zamysli se. Protože se každej přetváří. Myslíš si, že ty ne? Vážně jsi nic nepochopil/a?
Tak znovu: Dělá to každej. Jo,tuhle výmluvu je lákavý využít. Jenže, není to už tak trochu klišé, vymlouvat se na
to, že to přece dělaj všichni a proč teda ne ty?

Mám svoji masku a za tu se schovám
v případě potřeby
pod ní o pravdě si snívám.

Vezmu si masku a vyrazím na cestu,
neboj se, já budu pryč
za ranního rozbřesku.

Večer zpátky přicházím,
sundám si svou masku,
nevystavena nesnázím.

A pak znovu, v mlze ranní
jenom krátce po svítání
jsem připravena na lhaní.

Po týdnu se hlásila

Básnění s Tazi

25. prosince 2011 v 23:39 | Chilli Paprička |  ...pokouším se básnit
Jednoho krásného dne se potkali dvě spřízněné duše, které byly obě neuvěřitelně,
ale neuvěřitelně talentované a úžasné. /čti trhlé a nepochopitelné/
Co z toho vzniklo? To je pod perexem!
PS: Zabiju Tazinu za toho Šmajdu,fůůůůůj!:D

Předvánoční stres,aneb věc o které píšou všichni

24. prosince 2011 v 13:43 | Chilli Paprička |  ...vylejvám si emoce
Je čtyřiadvacátého prosince.
První suprdůležitá věc, na kterou si chci postěžovat, je moje vlastní lenost. Víte co? Já nemám dárky,hehee.
Další neméně důležitá věc je, že u nás se dopejká cukroví dneska a předvánoční úklid se taky
dodělává dneska. A potom mají bejt Vánoce svátky klidu.

Ten idiot, co si říká můj otčím zůstal doma a my odjeli k babičce. Hurá,hurá,hurá!
Jak jsme odjížděli, ještě nás krmil historkama o tom, jak půjde do protialkoholní léčebny, jak půjde na Štědrej
den do kostela a spoustu dalších keců. Achjo, proč je jenom rozvodový řízení tááák pomalý?

Jinak... Lidi, vzpomínáte si na tenhle článek? Je to pryč a já jsem šťastná. Opravdově a nefalšovaně.
Tyhle Vánoce jsou zvláštní, v jednu chvíli myslím, že budu v depresi ležet v posteli (případně chodit jako
mrtvola po bytě), a hele, ono to tak není, teď málem poletuju nad zemí.

Tyhle Vánoce jsou každopádně lepší než ty předminulý a MNOHEM lepší než ty minulý. I když být u mojí
zmatkářský babičky která má byt velkej jako kotec v králíkárně (bytovka a králíkárna, pro mě to začínají být
synonima. Divím se, že tu lidi netrpí klaustrofobií.), to taky není úplnej med.

Kromě toho si v předvánočních dnech ze mě dělá hodně lidí vylejvárnu na vztek a slzy, to první mě trochu
děsí (proč zrovna já?) a to druhý mi samozřejmě přijde jako pocta. Ovšem.. Co mám poradit superžárlivé
kamarádce co tomu svýmu nedá pokoj a furt do toho musí dloubat?

Vážení, tento článek je o ničem, ale jelikož je možná poslední, co tento rok napíšu
(ba ne,napíšu snad ještě jeden), tak jsem sem toho chtěla napěchovat co nejvíc.
PS: Přečtěte si tu novou básničku, protože podle mě se povedla!
PPS: S PSkem to myslím to vážně,přečtěte si jí!

Pořád vaše Chilli Paprička

Vrah,lupič a kanibal

20. prosince 2011 v 23:45 | Chilli Paprička |  ...pokouším se básnit
Dneska mě osvítila inspirace.
Ahahahah!
Je to morbidní, nekamenujte mě za to.
Má to bejt vtipný, aspoň jsem se o to snažila,tak prosím, žádné unáhlené závěry,
ne, nechci nic takovýho dělat.
Ale magor jsem,to zas jó.
Pro jistotu pod perexem.

Máte poslední příležitost, už název by vás mohl odradit!

Vrah,lupič a kanibal

Článek praskající ve švech

19. prosince 2011 v 19:34 | Borůvkovej Mufin |  ...vylejvám si emoce
Víte co? Můj mozek odešel. Jo, o-de-šel. Společně s tou slanou vodou, co mi odmítá přestat téct z očí.
Zase hádka s tím, na kom mi záleží, proč taky ne, že jo. Proč se nepohádat kvůli takový kravině,
jako proč nastala odmlka v rozhovoru. To je přece normální... aspoň u nás jo, tak proč mě to, sakra, tak trápí?
Proč teď? Já vždycky uvěřím, že už se nebudeme hádat, zafixuju se na něj, protože i když se hádáme... Tak mi na něm hrozně záleží, i když to tak nevypadá.

Jako teď, teď mám hysterickej záchvat breku, skoro nevidím na klávesnici a snažím se tu prostě
vypsat, co jinýho...

Zjistila jsem, že psát přesně to, co člověk cítí, je v mnoha ohledech nepraktickej čin.
Jenže u mně je to vždycky stejný. Nejdřív se omlouvám, prosím, potom mi rupnou nervy a nešťastně řvu, že mě to mrzí, že nechápu, proč se zase hádáme.

Sakra, já už nechci brečet a trápit se, i když vím, že se to nezmění.
Stejně doufám...
A to je můj problém.

Pak jsou tu ale taky sny.
Zdálo se mi, že jsem loutka na provázku, mám takový černý šatičky, mašli ve vlasech, lakovaný botičky... No, a byla jsem přivázaná na provázcích, protože loutka, že jo.
A potom tam byl ON, a za ty provázky různě škubal a tak... No a pak tam přišla kamarádka a začala se s ním prát a snažila se mě 'zachránit'.. Nakonec jsem padala do temnoty, děsně dlouho.
Co to asi znamená?

Radši po sobě ten článek ani nebudu číst, protože to je hrůůůůůza a děs.

Jo, mrzí mě to. Jo, hrozně. Víte co je hrozný? Že nikdo jinej mě nikdy tolikrát nepřinutil brečet. Co, brečet, plácat se ve smutku ještě dlouho potom. Nikdo jinej, jenom on.
Protože mně na něm fakt záleží.

Všichni mě maj za psychopata, že prej se v tom smutku vyžívám. Cháchá, není to vtipný?
Není, já vim.

Víte co je hrozný? Že za ty necelý dva roky, co ho znám, jsme se pohádali nesčetněkrát, a mě to pokaždý mrzelo.

Víte co je ještě horší? Že já stejně budu doufat, že se to zlepší.


Vaše - poněkud vykřičená - Borůvka

Jen trochu štěstí,prosím

16. prosince 2011 v 23:36 | Borůvkovej Mufin |  ...povídkuju jednorázově
Je snad zločin chtít trochu štěstí? Kraťounký výtvor na tohle téma..

"Dej mi z tvého života jen trochu štěstí... Máš ho přece tolik, ani nepoznáš, že ti ubylo, slibuji."
"Proč se s tebou mám dělit o svoje štěstí? Nemáš svého dost?"
"Stačí mi jen málo, spokojím se jenom s troškou.. Prosím, poděl se se mnou o tvoji radost...
Chci snad toho tolik?"
"Najdi si svůj zdroj radosti, nechci se s tebou dělit!"
A tak se smutný stín, co sem tam sebral trochu štěstí z života někoho jiného, vydal na další cestu.
Za štěstím a radostí.

Rozděl a panuj

12. prosince 2011 v 21:03 | Chilli Paprička |  ...vylejvám si emoce
Před nějakou dobou...
Totiž, to není pravda...
Nedávno...
No,tak DOBŘE!
Před chvílí jsem zjistila zarážející věc. Mám sklony se hádat sama se sebou,
mluvit sama k sobě a zapáleně se sebou debatovat.
Došlo mi... Já nemůžu být Chilli Paprička. Nemůžu být JENOM Chilli Paprička.
Já jsem.. Já musím být..
Ta Chilli Paprička, co si stojí za svým názorem, ta, co je ambiciózní a chce
něčeho dosáhnout, ta, co se snaží napsat něco smysluplného, ta co miluje
svůj život se vším všudy.
Ale potom tu je to druhé já, co po večerech smutní, co chce změnu a která
vidí na svém životě pořád nějaký chyby, ta, co píše smutný básničky a má
sklony hraničící se sebedestrukcí. Je to.. Je to.. Borůvkovej Mufin.

Tohle jsem opravdu já. Tohle jsou moje já, co se vzájemně mísí.
Tohle je ten způsob, jakým chci prezentovat svůj projev.

Vítejte v mém novém světe. Vidíte moje nové "já".
Tohle je to,jaká chci být.

Tak mně napadá otázka... Která z nich nakonec převládne?

Pokusy o haiku

10. prosince 2011 v 22:49 | Chilli Paprička |  ...pokouším se básnit
Víte,že je docela zábavné cpát myšlenky do mustru na haiku?

Ohromná bolest
pořád se odráží v
tlukotu srdce.

Desítky slzí
padají po tvářích
ve spoustě smutku.

Ta naivní holka
co pořád se jen smála,
ztratila svý sny...

Rozbitý zrcadlo aneb. vylejvání emocí na nebohým blogu.

7. prosince 2011 v 21:57 | Chilli Paprička |  ...vylejvám si emoce
Říkáme si "Romeo a Julie".
Ona je skoro stejná jako já. Stejný záliby,sny,silný stránky.
Je mi jako kdyby mi někdo sebral moji oblíbenou hračku -
Já chci bejt originální, né stejná jako ona.
Říkám, jak ji mám ráda, že je Romeo a že je bezva, že jsme
si tak podobný.

Jako kdybych rozbila zrcadlo a odraz vylezl do skutečnýho světa.

Mě nevadí, jak se chová.
Mě nevadí, že je tady.
Mě nevadí, to, že mi kdysi ublížila.
Opravdu..
Who cares? Já jsem se s tím srovnala.
To, že je lepší než já v mejch oblíbenejch věcech je ale až moc velký sousto.

Why sould i be nice to people i don't like...?

PS: Nedostatek spánku,přebytek kofeinu. Je to tak moc zlý?

Vánoční pohlednice II.

1. prosince 2011 v 13:07 | Chilli Paprička |  ...povídkuju na pokračování
První díl - Tady
Pokračování povídky o sněhu,rozsvícených oknech... O všem,co k Vánocům patří...
Možná.